V této části se dozvíte, jak efektivně studovat, abyste dosáhli svých cílů.
Toto téma se týká také načasování přezkumu.
Zkontrolujte si to prosím s předchozím článkem.
Příliš mnoho studia není efektivní pro dlouhodobé učení.
Ne, pokud si ji hned prohlédnete.
Intenzivní učení je metoda studia, která zahrnuje okamžité opakování toho, co jste se naučili.
Pokud vás zítra čeká test z něčeho, co jste se dnes naučili, bude to fungovat velmi dobře.
Pokud je tedy před testem ještě čas, jak byste si ho měli zopakovat?
Co mám dělat v případě, že musím zkontrolovat velmi rozsáhlou oblast, jako je například přijímací zkouška?
Těsně před testem není možné zkontrolovat celý rozsah testu, proto je třeba si vytvořit plán kontroly.
Jak nejlépe naplánovat efektivní kontrolu?
Zde je psychologický experiment, který se tímto problémem zabývá.
V roce 2008 ji vydala výzkumná skupina ve Spojených státech.
Cepeda, N. J., Vul, E., Rohrer, D., Wixted, J. T. & Pashler, H. P. (2008) Spacing effects in learning: A temporal ridgeline of optimal retention
Účastníci experimentu se nejprve naučili zapamatovat si historii a další informace a po určité době si je zopakovali.
Interval mezi učením a kontrolou se nazývá „Interval 1“.
Po delší době jsme jim dali test, abychom zjistili, jak dobře si pamatují odpovědi na otázky.
Interval mezi kontrolou a testem se nazývá „Interval 2“.
Jaký je nejlepší výsledek testu, když jsou interval 1 a interval 2 stejné?
Při pohledu na výsledky především vidíme, že bez ohledu na délku intervalu 2 je vliv přezkoumání nejmenší, pokud je interval 1 0 dní, tj. intenzivní učení, kdy se učí a přezkoumává průběžně.
Nejdůležitějším aspektem výsledků je, že s prodlužujícím se intervalem 1 se výsledky testů zlepšují a od určitého bodu se postupně snižují.
Pokud je interval 2 5 dní, je tato tendence zřetelnější.
Přezkoumání po určitém vhodném časovém intervalu se nazývá „distribuované učení“.
Odborný termín pro zlepšení výsledků v testech při této metodě učení se nazývá efekt variance.
Výzkum nejvhodnější doby pro provedení revize
Experimentální metody
Účastníci experimentu si měli zapamatovat historická fakta (celkem 32 otázek).
Materiál jsem si po nějaké době od jeho naučení zopakoval.
Doba mezi učením a přezkoumáním se nazývala „interval 1“ a pohybovala se od 0 do 105 dnů.
V recenzi jsme zkoumali přesně stejný problém.
Nějakou dobu po přehlídce byl zadán test, aby se zjistilo, kolik jsem si toho zapamatoval.
Doba mezi přezkumem a testem byla nazvána „Interval 2“ a byla stanovena na 7 dní a 35 dní.
Experimentu se prostřednictvím internetu zúčastnilo celkem 1 354 osob z různých zemí.
Účastníci byli rozděleni do skupin podle délky intervalu 1 a intervalu 2.
experimentální výsledky
Na vodorovné ose je interval 1, tj. počet dní do zahájení přezkoumání.
Svislou osu tvoří výsledky testů.
Graf ukazuje skóre skupiny s intervalem 2 (počet dní mezi kontrolou a testem) 7 dní a skupiny s intervalem 2 35 dní.
Když do testu zbývalo 7 dní, studenti dosáhli vyššího skóre, pokud si test zopakovali během několika dní, a když do testu zbývalo 35 dní, studenti dosáhli vyššího skóre, pokud si test zopakovali o 10 dní později.
Pokud byl interval 1 „0 dní“, tj. intenzivní učení s okamžitou kontrolou po učení, byl nejméně účinný.
1:5 zákon
Kdy je nejlepší čas na přezkoušení (Interval 1), abyste dosáhli co nejlepších výsledků v testu?
Odpověď zní, že interval 1 a interval 2, kde se dosahuje dobrých výsledků, spolu souvisejí.
Jinými slovy, pokud se změní interval mezi přezkoumáním a testem (interval 2), změní se i interval mezi studií a přezkoumáním (interval 1).
Z výsledného grafu vidíme, že poměr intervalu 1 a intervalu 2 by měl být přibližně 1:5.
Z výsledného grafu lze vyčíst ještě jednu důležitou věc.
To znamená, že i když promeškáte nejvhodnější dobu pro revizi, její přínos může být obrovský.
Pokud se test koná 35 dní po přezkoušení, pak je nejefektivnější přezkoušení přibližně 10 dní po učení.
Nicméně i když si ji prohlédnete o 20 dní později, můžete získat poměrně vysoké skóre.
Jedná se o tzv. efekt rozptylu.
Jediné, o co se musíte starat, je, kdy ji nejprve zkontrolovat.
Pokud mám před zkouškou více příležitostí ke kontrole, kdy bych tak měl/a učinit?
V minulosti se mělo za to, že kontrola je účinnější, pokud se provádí v postupných intervalech, nikoli rovnoměrně.
Můj instinkt mi totiž napovídal, že bych si měl látku prohlížet často, když mi její pochopení a zapamatování není jasné, a když se mé pochopení obsahu zlepší, měl bych prohlížení rozložit.
Experiment provedený v roce 2007 však ukázal, že tradiční představa, že „metoda postupného přezkoumávání, která prodlužuje interval mezi přezkoumáními, je dobrá“, nemusí být nutně správná.
Podívejte se na výsledky následující studie.
Karpicke, J. D. & Roediger III, H. L. (2007) Expanding retrieval practice promotes short-term retention, but equally spaced retrieval enhances long-term retention.
Tato studie porovnává, zda je lepší prodlužovat intervaly mezi kontrolami postupně, nebo rovnoměrně.
Jde o to, že jsem změnil interval mezi poslední kontrolou (=kvíz 3) a závěrečným testem.
Pokud byl čas do závěrečného testu krátký (10 minut), byla „metoda postupného zvyšování intervalu“ účinnější.
Když se však o dva dny později konal závěrečný test, zjistilo se, že „rovnoměrně rozložená metoda opakování“ byla účinnější, tj. studenti byli schopni dosáhnout v závěrečném testu vyššího skóre.
„Závěr je takový, že si budete pamatovat déle, pokud budete kontrolovat v rovnoměrných intervalech, než když budete intervaly postupně prodlužovat.
Proč je lepší kontrolovat rovnoměrně?
Načasování první revize bylo ve skutečnosti klíčové.
Pokud se podíváme na dobu mezi učením a prvním přezkoušením (kvíz 1), zjistíme, že metoda „rovnoměrného přezkoušení“ je delší než metoda „postupného přezkoušení“.
Intenzivní studium, při kterém studenti opakují učivo ihned poté, co se ho naučili, může být účinné u nejnovějšího testu, ale ne u testů, které jsou v mnohem vzdálenější budoucnosti, jako jsou přijímací zkoušky nebo certifikační zkoušky.
„Metoda postupných intervalů“ měla tento intenzivní učební efekt, který se oslabil, když se prodloužila doba před závěrečným testem.
Výzkum optimálních intervalů přezkumu
Experimentální metody
Účastníci experimentu se naučili zapamatovat si slova.
Poté byly v určitých intervalech zadány tři kontrolní kvízy.
Závěrečný test byl zadán deset minut po třetím kvízu nebo o dva dny později.
Intervaly mezi kontrolami byly nastaveny na 1-5-9 (postupně se zvyšující) nebo 3-3-3 (rovnoměrně rozložené).
Čísla představují počet dní.
experimentální výsledky
V případě, že mezi posledním přezkoušením (kvíz 3) a závěrečným testem byly dva dny, bylo výsledné skóre testu vyšší při použití metody „rovnoměrné přezkoušení“ (5-5-5) než při použití metody „prodloužení intervalu mezi přezkoušeními“ (1-5-9).
Co potřebujete vědět, abyste mohli efektivně studovat
- Decentralizované učení“ je nejefektivnějším způsobem, jak po nějaké době přezkoumat.
- Nejlepší poměr mezi „první studií k prvnímu přezkoumání“ a „prvním přezkoumáním k testu“ je 1:5.
- Druhé a další kontroly by měly být prováděny rovnoměrně až do zkoušky.